Obrázky Lokomotiv

Obrázky lokomotiv z muzea Lužná u Rakovníka

Lokomotiva (z angl.) je samostatné hnací čili trakční kolejové vozidlo, určené pro pojezd (pohyb) a posun vlaků neboli souprav složených z železničních vozů či jiných kolejových vozidel.

Lokomotivy se dělí podle druhu trakce (parní, elektrické, motorové atd.) a podle hlavního určení (rychlíkové, nákladní, posunovací a pod.). Mezi hlavní charakteristiky lokomotivy patří rozchod kolejí, maximální rychlost, adhezní hmotnost, tah a uspořádání podvozku.
lokomotivy podle druhu pohonu (trakce)

•     Dieselové, poháněné naftovým motorem. Podle druhu přenosu síly na kola se dále dělí na dieselmechanické, dieselhydraulické a dieselelektrické.
•     Elektrické, poháněné elektromotorem nebo elektromotory. Podle druhu elektrického proudu se dále dělí na stejnosměrné, střídavé a vícesystémové.
•     Parní, poháněné pístovým parním strojem a tlakovou parou. Podle uspořádání válců se dělí na jednočinné a dvojčinné, kde se pára z vysokotlakých válců vede ještě do nízkotlakých.
•     Experimentální, poháněné turbínou, vrtulí, lineárním motorem a pod.
•  
•     Rychlíkové s vysokou maximální rychlostí.
•     Nákladní s vysokým tahem a adhezní hmotností.
•     Osobní pro místní dopravu, kde se dnes často nahrazují motorovými nebo elektrickými jednotkami..
•     Univerzální pro osobní i nákladní vlaky.
•     Posunovací s nízkou maximální rychlostí a menším počtem hnacích náprav.
•     Důlní pro dopravu v dolech s malým rozchodem a sníženým nebezpečím výbuchu, například na pohon stlačeným vzduchem.
•     Ostatní (speciální a experimentální)

Značení lokomotiv

Některé charakteristiky lokomotiv vyjadřuje přímo značení lokomotiv, o označování různých typů lokomotivního podvozku viz uspořádání pojezdu.

Historie lokomotiv

Železnice jako první rychlý a dostupný prostředek hromadné dopravy lidí i nákladů se významně podílela na průmyslové revoluci a změnila celou společnost. Lokomotiva představovala vrchol strojírenské technologie a nejnápadnější stroj, s jakým se lidé běžně setkávali - proto se jí lidově říká „mašina“. První funkční parní lokomotivu postavil Richard Trevithick roku 1804 pro dopravu v anglických ocelárnách, lokomotivu pro první veřejnou trať Stockton - Dalington postavil George Stephenson roku 1825. Když roku 1829 vyhrál s lokomotivou Rocket konkurz na dodávku lokomotiv pro trať mezi Liverpoolem a Manchesterem, stal se dodavatelem i pro jiné železnice. Na evropském kontinentu začal pravidelný provoz parních lokomotiv v Belgii, v Německu a ve Francii v roce 1835, první rakouské lokomotivy Austria a Moravia dodal Stephenson roku 1837 a jezdily na Severní dráze z Vídně do Břeclavi. Dalších sto let rozvoje železnic bylo ve znamení parních lokomotiv a roku 1938 ustavila britská lokomotiva A4 Mallard rychlostní rekord 203 km/h. Od 60. let 20. století a od 70. let v Evropě parní lokomotivy ustupují dieselovým a elektrickým, dodnes jich však tisíce jezdí v Číně a v dalších zemích.

První Dieselovy lokomotivy vznikly v Německu a ve Švýcarsku počátkem 20. století, nebyly však příliš úspěšné. Rozvoj těchto lokomotiv začal až ve 30. letech v USA (diesel-elektrický pohon) a v Německu (diesel-hydraulický pohon). V USA Dieselův pohon stále převládá, protože je ekonomičtější při nižších rychlostech a v nákladním provozu. Dieselovy lokomotivy mají oproti parním podstatně lepší energetickou účinnost, nižší provozní náklady, nepotřebují stálé doplňování vody a strojvůdce pracuje v čistém a méně hlučném prostředí. Velkou předností je to, že lokomotiva může nastartovat a vyjet, kdežto parní lokomotiva vyžaduje několikahodinovou přípravu ve výtopně.

Elektrický pohon se nejprve prosadil v městské dopravě (Werner von Siemens, Berlín 1881), zejména u podzemních drah, náklady na elektrifikaci tratí s menším provozem však byly příliš vysoké. Francouzský inženýr Heilmann od roku 1892 experimentoval s lokomotivou, kde parní stroj poháněl dynamo a to elektromotory jednotlivých hnaných hřídelů. První elektrifikovaná hlavní trať byla uvedena do provozu roku 1902 v severní Itálii, celé zařízení dodala maďarská firma Ganz. Velký rozvoj elektrického pohonu nastal v Evropě po Druhé světové válce, včetně velmi rychlých souprav. Držitelem světového rekordu pro vlaky na kolech je francouzský TGV, který roku 2007 dosáhl rychlosti 574,8 km/h a v běžném provozu dosahuje 320 km/h. Nejrychlejší sériově vyráběnou lokomotivou na světě je německá lokomotiva Siemens ES64U4, vyrobená společností Siemens pro rakouské železnice, která roku 2006 dosáhla rychlosti 357 km/h.

 

Zdroj: Wikipedia

Parní lokomotiva